Na okenní římsu přímo přede mne,
přistála malá sněhová vločka.
Pozoroval jsem jí v té naprosté tmě,
jak ledová, krásná, zde! V září a třpytu.
Oblouzněn její krásou,
já zhluboka dýchal.
Možná trošku já dýchal i na ní.
Rozpustile vypařila se,
bez mého přání.
Smutný jsem usínal, ráno vstával,
přemýšlel a neustále váhal o tom,
proč vypařilo se mé malé štěstí?
…Hádám…