Anotace: ...někdo tuší.
Odmítá slyšet ticho.
V kleci neodvahy
uvězněna.
Sebou zavržena.
Vyhnána od kmene.
Neví, kam patřit.
Aspoň místo v rohu.
Padá do propasti…
Zároveň volá: ,,Mohu ?"
Už ne.
Žít na zálohu vrácených
lahví od vína.
Nikdo je nechce.
Ani ji.
Tak lehce…se umírá.
10.03.2009 23:38:00 drsnosrstej kokršpaněl
jak tak čtu (už nějaký to úterý) tvoje básně... je to muzeum lidí a jejich osudů... je to neuvěřitelně pestrej katalog... a většinou smutno... ale to osudy bývají;
zas fascinující
13.01.2009 06:22:00 NikitaNikaT.
Ach zálohované víno... to je mi těžko u srdénka z této básenky... tak nevím, zda-li mám skříplý nerv, abo mě to srdce skutečně bolí...
11.01.2009 16:17:00 uživatel smazán
Někdo určitě porozumí..někdo se najde, na světě není nikdo sám :-)