Anotace: Po delší době, po dalších (spíš nepříjemných) událostech, po dalším pláči, další básnička.. /Tak kdy potom přijdou ty příjemný okamžiky, že?/
Nechci dopadnout na dno,
mám strach, že bych se nezvedla.
Protože ztrácím sílu.
Říkám si:"Holka, tak to ses zase předvedla."
Jo! Já taky někdy dělám chyby.
Však stále se snahou hledám naději a víru,
že pro tebe nejsem jen vzduchem.
/I když cítím, že jsem./
Ale i ty jsi nadělal spoustu chyb,
stále mi ubližuješ!
Tak jak mám asi šťastně žít.
Jenže o tom ani nevíš,
tak proč ti něco vyčítat a naštvaná být.
Občas mám chuť to tu nechat
a pryč odejít..
Nechápu teď ten můj stav,
nevím jestli brečet nebo hlasitě řvát.
Už koukám na dno z výšky,
držím se, co mi síly stačí!
Přijdeš a shodíš mě?
Nebo podáš ruku svojí
a naděje se vrátí?
nekdy je lepsi dotknout se dna, mas pevno pod nohama, posbiras silu a odrazis se a pak budes zas nad vodou... je lehke o tom psat, tezsi prevest do reality, ale jde to, jsem toho zivy ukaz
15.02.2009 17:43:00 | strašidýlko-střapatý
Je to hodně pocitové dílko, dýše na mne bolest, smutek, ale také jistý vztek, zlobu... někdo se neumí rozhodout... tak na mne působí závěr... snad Tvé naděje budou vyslyšeny... a kdo ví, možno bude jedno, čí ta podaná ruka bude... jen když přinde lepší zítřek... třebas nový začátek...
03.02.2009 22:44:00 | NikitaNikaT.