Nesmím zpátky na Zem
rozmrzl bych
roztál
sám jsem věčným mrazem
dost se nenabrouzdal
kdopak mě tam čeká
nedovím se nikdy
do mých snů se svléká
a já?
sám nevím kdy
má bytost je zmrzlá
s rampouchy slz v očích
v ní duše zakrslá
navždy v snech půlnočních
jakápak objetí
a z jaképak vášně
jak tam dole je Ti?
mně v mrazu fajn..
vážně
Neměj mráz, zimu za vlastní... podám ti dlaň a po Tváři pohladím... snad okusíš a poznáš, jaké to je znovu vnímat teplo... snad se nezalekneš a čekáš na to...
23.01.2009 06:29:00 | NikitaNikaT.
...smutky a radosti se v život snoubí...a tak věřím, že i tání má něco do sebe...neboj se ho... :-)
21.01.2009 12:31:00 | Lota