Sonáta pro jedno opuštěné srdce

.
http://cz.youtube.com/watch?v=EkUdF82B730

Sedím sama v parku
pod lípou
a dešťové kapky
mi hrajou sonátu
pro jedno opuštěné srdce.

Nečekám, že slunce
ještě někdy pohladí mou tvář.
Asi si to nezasloužím.
Možná se málo usmívám.

Ztracená za semknutými víčky
někde v koruně stromu,
v abstraktním světě
bez kouzel.

Vtíravý kouř doutníku
mě donutí otevřít oči.
A přede mnou stojíš..
kdo vlastně jsi?
Ale vždyť je to fuk..

Zavři oči a pojď se mnou plout
na květech leknínu
v tom zámeckým parku.
Možná tě utopí vodník,
ale co já s tím nadělám?