Na lavičce schoulená,
tváře vlhnou, sotva dýchá
Jenom ona samotná,
chvíle stesku, chvíle ticha.
Báchorka lží opředená,
pravá láska hnijící
Sedí tady opuštěná,
jako dítě plačící.
Ani slůvka, ani hlásky,
Světlo bliká, zhasne brzy
Bez přátel a bez své lásky,
slyší jen dopadat své slzy.
Na lavičce schoulená,
srdce puká, sotva dýchá
Všemi krutě zrazená
Chvíle stesku, chvíle ticha...
moc moc krásna
20.05.2009 15:01:00 | Lady_Mucik01
je to moc krásné =) a přečetla sem si ji v celkem příhodné době...zrovna nám tu totiž roztál sníh a jako bych tu lavičku v tom ponurém tichém parku... no stačí moc bych se tu zakecala =D krátce:krásné
25.01.2009 21:09:00 | Duhová