Ta bolest – úděsná –
Karmínová barva rozlévá se na polštáři –
Pořezané paže pod hlavou mám
A Tobě jen svou krev
I své srdce dám –
Jsem sebevrahem zavražděným
vlastním srdcem zabržděným
A sám. (sebevrah opuštěný)
Prach – který po mě padá,
duši chci, co bude mě mít ráda –
Ať konečně zhasne lampion,
já už nechci žít –
Lampion mého života,
nechte mě ze světa odejít –
Potřebuji skončit to trápení
Tu bolest
To zatmění
A nežít
Už nikdy víc…
Nemůžu věřit
Zhasínám a odcházím
za světlem ….
sálá z toho určitá míra nenávisti k sobě samému, ke svému životu, chuťi zbavit se trápení...do jisté míry pochopitelné...no snad brzy najdeš chuť žít:-)..vždyť život je dar!
11.02.2009 14:38:00 | kikis
Jestli vycházíš vážně ze svých pocitů, doufám, že najdeš něco s čím to překonáš... Občas mám podobné pocity a píšu taky takové věci...
Báseň je to vážně pěkná!
06.02.2009 13:53:00 | démon zatracení