samota
samota
Tento den je jako sen.
Proč jen necítím se dobře?
Nemám snad rád snění?
Obloha svítí modře,
přesto v mé hlavě něco v pořádku není.
Cítím bolest z osamění
a to velice mě trápí.
Má z toho snad Bůh potěšení?
Po světě díky tomu kráčím jako s černou kápí.
A tak sám a sám si světem kráčím
a slzy pokrývají den co den mou tvář.
Svůj život ke konci už stáčím,
už vidím na konci tunelu zář.
Teď, v tuto chvíli svůj život končím.
Konečně přišlo osvobození ze samoty
Se světem, který mě jen zrazoval se loučím.
Bože? Jsi to ty?
Proč jen necítím se dobře?
Nemám snad rád snění?
Obloha svítí modře,
přesto v mé hlavě něco v pořádku není.
Cítím bolest z osamění
a to velice mě trápí.
Má z toho snad Bůh potěšení?
Po světě díky tomu kráčím jako s černou kápí.
A tak sám a sám si světem kráčím
a slzy pokrývají den co den mou tvář.
Svůj život ke konci už stáčím,
už vidím na konci tunelu zář.
Teď, v tuto chvíli svůj život končím.
Konečně přišlo osvobození ze samoty
Se světem, který mě jen zrazoval se loučím.
Bože? Jsi to ty?
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Vítej na Liter.cz!
Smutná báseň s jistými emocemi... na smrt je vždycky času dost... uřít je prý hrozně snadné... ale žít je umění, ukaž mi, že to umíš... těším se na další básně.
20.02.2009 21:48:00 | NikitaNikaT.
...a neblbni,život máš před sebou a nebo ne
06.02.2009 22:02:00 | WAYWARD
...vítej na Literu :-)
06.02.2009 22:00:00 | WAYWARD