samota

Tento den je jako sen.
Proč jen necítím se dobře?
Nemám snad rád snění?
Obloha svítí modře,
přesto v mé hlavě něco v pořádku není.

Cítím bolest z osamění
a to velice mě trápí.
Má z toho snad Bůh potěšení?
Po světě díky tomu kráčím jako s černou kápí.

A tak sám a sám si světem kráčím
a slzy pokrývají den co den mou tvář.
Svůj život ke konci už stáčím,
už vidím na konci tunelu zář.

Teď, v tuto chvíli svůj život končím.
Konečně přišlo osvobození ze samoty
Se světem, který mě jen zrazoval se loučím.
Bože? Jsi to ty?