Pocit

Pocity přetékám,
jako řeka řvoucí kamením.
Další jizvu na zápěstí přidám,
jen ať bolest má ji zaplní.

Nevidím slunce svit,
tolik se bojím…
Pro koho má smysl žít?
Jak rány své zhojím?

Rány na srdci,
co bolí víc než ty pěstí,
opustila mě už naděje,
za ní uteklo mé štěstí.

Až vzdám svůj boj,
možná dopis zanechám,
toužil jsem jen po jednom
- nebýt na světě sám…