Barvoslepý...

Miliony barev
mé oči vidí jedinou,
tak musím krotit
touhu oslepit se
a zapomenout, že existují.
Barvy!!!
Pro někoho důvod proč žít.
Pro mě připomínka mé ubohosti.
Jsem hlupák bez Boha
zapomenutý v okamžiku věčnosti.
Všichni mi říkají,
jak je krásné žít v tolika barvách
a já se stydím,
že je toužím opustit.
Kdyby však existoval lék
já bál bych se ho použít
abych svět neviděl
v Barvách!!!
A nezačal ho mít rád,
protože smysl mého života
je v nenávisti
k životu!

STOP!

Hloupost???

Jistě.

Ale jak přesvědčit
své já
že existuje
jiná cesta,
když je v barvách,
které nevidím?
Chce to odvahu,
kterou nemám.
A tak proklínám tě
Bože,
že dals mi zkoušku,
přes kterou nemůžu projít.
Já malomocný
jen smrt mě vysvobodí...