Říkáš...
Říkáš...
Anotace: Ač někdo něco říká, nemusí to být pravda ... vám přeji jen slůvka a činy, co zahřejí, potěší, utěší a budou pravda...
Ty mě nemáš rád, (tou pravou láskou)
ač říkáš, miluji Tě,
nejsi kamarád,
sic říkáš, chci Tě.
Jsi moje zkáza,
tak to cítím,
život je zrada,
nekoupíš si mě kvítím.
Netěším se na zítra,
opravdu se Tě bojím,
nevidíš do mého nitra,
při Tobě se nezahojím.
Říkáš, že nemůžeš žít,
když nejsem u Tebe, pro Tebe,
ale nemáš ten správný cit,
raději bych odešla před vším do nebe.
Říkáš, jak moc mě potřebuješ,
ale asi nevíš, co děláš,
jak moc svými činy ubližuješ,
pak šanci na úsměv nemáš...
Možná někdy, někdy později,
až roztají ledy a já ...
trošku, téměř potají, naději...
dáme a budu jen pokorná...
Ale nevím, kdy to bude,
nedokáži více říci, víš...
Říkáš o své lásce, ale všude...
uvidíš a mé touhy pocítíš...
...ale Ty jen říkáš a vlastně necítíš...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
hezky napsaná,plná bolesti,ale přec v ní cítím,že odoláváš lživým svodům.co nejvíce lehkých kroků životem ti přeji
28.02.2009 00:29:00 | prostěholka
tolikrát a ještě kolikrát uvěříme lhářům a lžeme si sami, je to tak snadné uvěřit a ,,být milována"ne
tak potřebujeme cítit, že nás má někdo rád, že si necháme lhát,
princ na bílém koni přichází v pohádkách
a život je někdy pohádka
12.02.2009 22:16:00 | Lady L
Smutně napsaná
láska je o citu
touhou bolavá
dobře, že jsi tu.(Myslím na Literu)
Je to tak jak jsi napsala, láska je o citu,
a kdo nemá ten správný cit pro druhého,
tak ten není ten pravý.
Pro pravou lásku.
12.02.2009 20:30:00 | Paulín
chtít něco... někoho
a milovat... bez pocitu touhy, jen čistě milovat
- jsou dvě naprosto rozdílné věci, přeji Ti ať potkáš ten druhý případ, někoho koho si zasloužíš a kdo si zaslouží Tebe. Měj se pěkně :)
12.02.2009 10:25:00 | blue
Mě to připomnělo současnost...taky dávám ST,moc se mi ta básnička líbí,ikdyž je plná smutku...
11.02.2009 22:34:00 | kleopatra.sedma
ST! jsem dala za obsah a myšlenky. Cosi z minulosti, velmi bolavého, se mi vybavilo... jj, láska, jak zrádná, slůvka lapající, pořád zrádná... POzdě bycha honit... proč si každý uvědomuje, až když ztrácí? Prý nemůže beze mne žít, já jsem jedná, nej, co ho potkalo... jen lež a sladká slovíčka, která se měnila v lež a bolest... taková je moje minulost... bolavá...
11.02.2009 22:32:00 | NikitaNikaT.
