Jako sníh

Jako listí barevných stromů do spánku padám,
nad chvílemi posledních dnů unaveně přemítám.

A chtěl bych se ptát,
jestli jsem vážně sobec takový,
vím, nemá cenu lhát,
jen ať každý mi napoví.

Třeba hořkou pravdu o mně.

Jen starost mám,
že zůstanu sám,
ztracenej v týhle době,
život ve vzpomínkách je horší než spát v hrobě.

Tak mi klidu nedá.

Já jen před hvězdami klečím a víru hledám,
snad jen sobě se vrahem stávám.
Jiným život nekazím,
vždyť jen hloupě sním?

A naděje, jak sníh -pomalu taje.