Obloha pokrytá děštivým plátnem,
tak jako každý den,
slzy nebes
až na zem dnes dosáhly.
Krajina s místy zbytků sněhu,
a dotýkat se ho,
je už přísně zakázáno.
Hvězda vytáhla první světlo,
do tmy,
ztrácí se pomalu vjemy a sny,
schované pod víčky.
Pár kapek deště ochutná,
až tam,
kde raději je jen sám,
kde přežít může a má,
kde to jen on zná.
Křik rváče,
v utopené naději,
propuká v usedavém pláči,
ale přesto vítězí
zase slzy marných nadějí.
Žádný usedavý pláč - Ty jsi dobrý "rváč" a marná naděje není - je jen taková, co smutek v radost Ti změní ... to Ti moc a moc přeji ...
27.02.2009 14:46:00 | toužím.jít.dál