Anotace: Je to pochmurná básnička, kterou jsem napsal, když mi nebylo zrovna nejlíp a takhle se asi cítila moje "Duše"...
Hledal jsem na pláních, na křídlech havraních.
Hleda jsem na dlaních... mých dávných přátel.
Vichr obrátil prach, co jsem našel
a kámen ukázal mi svou hrůznou tvář...
Ani nevím jak a kam do dáli jsem zašel,
avšak na okraji ničeho, zbyla jen tmavého stínu zář...
Odraz stínu duše, co se ve mě skrýva jen?
A já? Po dlouhých 150 let...
Co bych chtěl uvidět dál v něm?
NIC! Radši nevědět...
Psala to tva duše,je jí už 150 let,
kdo jí jen ublížil, snad ne celý svět???
Slzy když roní duše,jo to už je zlý,
usměj se na nás a pověz trápení svý...
Jsi nadaný,ale dle mě máš na víc..
01.12.2005 11:59:00 | Inies