Mýlka

Mrzí mě, že jsi se zmýlila,
když tolik dobra, ve mně jsi viděla,
a tvá kouzla, nepomohla,
čas mě do temnoty poslal.

A jak jsem tu zůstal,
den ze dnem jsem se víc propadal,
až do dneška.

A dnes nevím, co bude dál,
děje se právě to čeho jsem se bál,
v téhle nekonečné propasti,
ruku mou těžko zachytí...

Co se životem?
Dál ho mít?
jsem na rozcestí,
z kterýho není kam jít.

Že to bude dobré těžko už uvěřit,
jak moc se lidé dokáží změnit.

A ve stéblech pošlapané trávy,
se smutek odráží,
v duchu se k zemi skláním,
bolest mě poráží.

Skončí tohle někdy?