ONA

Stojím na skále,
zuby drkotám,
mám strach z tvého obětí

/chladného jako polibek eskymačky/

však už mám na mále,
stanu se tvojí obětí

/ne myší, kterou pronásleduje kot/
/ale zoufalcem na střeše, jehož pohlcuje pot/

Dívám se dolů,
vábíš mě něčím neznámým,
tím tajemstvím,
které se nedozvím,
svou jedinečností,
tím,
že tě nevlastním.

Natahuješ ruku,
ale já už vím,
už znám tvé úmysly,
vím,
že nesmím,
už nemyslím...
už neslyším...
už nevidím...
přestal jsem mluvit

a ani s tebou by mi nebylo líp