Splín
Splín
Proč klepou na mé dveře zase,
prázdnost, smutek a samota?
A já znovu jim nebráním se -
neb s nimi po léta jsem sepjatá.
Mou hlavu přicházejí navštívit
znovu - a skrývat se je marné!
Vetřelci, kteří umí nic než otrávit
duši mou - i srdce mé černé.
Že splín musí stále okolo mě jít,
a že žití mé dávno již smyslu pozbývá -
Tyhle pocity nedovedou mě opustit!
Srdce mé už zvyklo si, že smutno mu bývá...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Osůbko..tvůj život samozřejmě má smysl...ale takové to všeobímající smutno...dokonale znám...
25.03.2009 12:13:00 | Lady Carmila
Nesmíš mu dovolit, aby si zvyklo... I když nevím co to dávám za rady, když to moje je už dávno pod drnem:D
17.03.2009 17:11:00 | démon zatracení
nesmutni, Katy.
Duše naše jsou osamocené jak půlnoční den,
tam někde skrývá se náš sen,
otevři oči, vždyť svět
tolik krás nabízí.
A my milenci potulných let
až na kůži nazí...
spleteni v jedno tělo, v jednu duši...
má milá, co Tě tak straší?
11.03.2009 21:26:00 | Vladimír P.
Snad je to tím že slunce zašlo
kéž by si nás už jaro našlo.
Pak všechen smutek
splín
i bol
zaleze nachvíli do bačkor.
11.03.2009 01:22:00 | carodejka
