Sestra bolest

Bolesti, tančíš sestro má
svůj tanec krásy nevšední
zatím vše kryje milosrdná tma
však brzy už se rozední.

Světlo pak ozáří nám rány
jež na duši jsme utržili
za důkaz cti však nebudou nám brány
to za to jak jsme bídně žili.

Život byl bídný sestro má
byť při sobě jsme věrně stáli
jak jen druh druha v lásce má
vzájemně jsme se podpírali.

Oporou sobě byli jsme
jen rány v duši zejí
teď ruku v ruce půjdeme
až tam kam všichni spějí.

Přimluv se za mne sestro má
tam u Božího trůnu
vždyť každý život míti má
ve smrti svou korunu.

Jí život korunován je
v ní končí utrpení
snad jednou dojdem pokoje
a vše se v dobré změní.

Pro mnohé tančíš sestro má
netančíš však už pro mě
jsi jako láska neznámá
a já už prach jsem země.

Zůstaň teď se mnou sestro má
i když se připozdívá
má touha je tak neskromná
a láska věčně živá.