Anotace: ...
.
..
prším svůj smutek
ze špatných zpráv
do klína zahazuji
myšlenky
ztrácím se v temnu
jak světluška zkázy
prším svou naději
co na mě hází
usínám na větvi
volně v průvanu
...zůstávám loutkou
veřejného divadla...
obletujíc havrani
krmítko konce zimy
má duše malinkatá
odlétá v zobáku
- s nimi -
..
/navždy/
.
Déšť a smutek..věrní společníci! S rozdílem, že já mám déšť rád :-) Pokud ovšem není kyselý, netrvá dlouho a není to žádná velká průtrž (viz srpen 2002)...
12.03.2009 19:13:00 | Chancer