Smutným krokem
po ledové dlažbě
pod kapkami deště
dvě vysoké boty
a na nich stojí....
Klap, Klap, Klap....
Slunce pálí
na prašnou cestu
kde smutně se plíží
dvě vysoké boty
a v nich kráčí....
Klap ... Klap ... Klap....
Nemá sil a přesto jde
doufá že ji dožene.
Chce ji jenom obejmout
a v náruči její pak zůstat
na věčné časy.
Klap ............ Klap....
Dvě sněhové vločky
z nebe šedého
mezi dvě vysoké boty
kde už nikdo nestojí...
Na můj vkus trošku tragická, což ale nic nemění na skutečnosti, že je moc pěkná, líbila se mi.
15.03.2009 16:32:00 | Zelená okurka