Poradí mi někdo?

Odejít nebo ne?

Z hlubin syčící hlas zase volá duši mou.
Snad temné peklo mě opět láká k sobě.
Kdy už někdo osvobodí mou duši bolavou?
Jak dlouho to ještě potrvá, než spočinu v hrobě?

Snad klid najdu v tomto místě plném stínů.
Oči zamáčkne mi on, strážce temné noci, vražedné.
Kdo uloží mou hlavu na polštář, nese za vše vinu?
Jsem to já, tělo je již bílé, chladné a kamenné.

Tak chtěla jsem jít, už nikdy nenajdu cestu zpátky.
Já v básních odcházím za černou bránu pekelnou.
I když jen ve snu vstoupíš sem, neodejdeš žádnými vrátky.
Zčerná Ti svět, nespatříš modrou oblohu ni trávu zelenou.

Zase zbudou všem jen vzpomínky na malou, tajemnou osobu.
Měla vlasy havraní, černé, oči jako modré pomněnky.
Však lidská zloba ji zahnala tam, do chladného hrobu.
Proč odešla a chce být v temnotě, o tom kolují jen domněnky.