V jedné místnosti spolu jsme,
na sebe tiše hledíme.
Udělala jsi velkou chybu,
já už nechci to snášet.
Nechci podlehnout znovu tvým slibům,
do viny nevinost vnášet.
Říkat,
že vlastně nic to nebylo.
Lhát,
že všechno je dobré.
To ticho,
které mezi námi teď nastalo,
nemusí býti tak dlouhé.
Já lék, teď jediný na něj znám,
neboj,
ublížit ti nehodlám.
Ba naopak,
já život hodlám ti ulehčit.
Můj život je stejně nanic,
já hodlám ti ho darovat.
V tom zatvrzelým světě pranic,
nemám už chuť ani sílu bojovat.
Nachci už žít,
když na má slova nedáš.
Jak mám v klidu být,
když tep mi pořád zvedáš.
Jak jenom chtít,
když nedáváš mi naději.
To radši v hrobě hnít,
a prosit o spasení.
je to moc krásně smutné,doufám že ne podle pravdy myslím o te holce co tam píšeš jinak daVAM st
02.04.2009 09:45:00 | Lady_Mucik01
je to krasne napsane, ale mluvit o sve smrti,,,je fakt ze v tvem veku jsem mela stejne obdobi, ale musis si uvedomit, ze smrti jen zbabele uteces a nechas tady lidi, co to bude bolet
26.03.2009 07:11:00 | strašidýlko-střapatý
Píšeš hezky, ale veselejší by se mi líbily víc. A lék, o kterém píšeš je docela jedovatý.
25.03.2009 23:41:00 | Kapka