Meluzína

Obloha pláče, meluzína křičí,
že nám kdosi lásku ničí,
že mizí úsměv na rtech Tvých,
v dálce ztrácí se smích.

Meluzína zpívá, co jiného ji zbývá,
když své city jinak skrývá.
Ona neukáže svou pravou tvář,
však stejně ji dobře znáš.
Její píseň je o touze a štěstí,
že moc věcí řeší se pěstí.

I dnes v noci v komíně pěje,
že odešla naděje, co u srdce hřeje,
že sílu ztrácí Tvoje oči,
těžko znovu začít.

Obrátit list, udělat tečku na prázdné stránce.
Není dnes hřích jen tak smát se?
Snad nemá sama strach,
že život mizí v prach,
že tato stránka zůstane bílá,
až zmizí všechna víra.