povzdech

Ukrojené na talíři
malé střípky všednosti
a ty krásné něžnosti
se hloupě tváří,
než dojde jim dech
a objeví se v zrcadlech,
říkám si slova a ty se ztrácejí,
sny mé sny rozdají,
kdy budou plavat v naději
a krást je budou potají.