Kostelní věž

Zazněl zvon na kostelní věži.
Kolikrát odbil hodinu noční.
Stojím tady sama, kdo vlastně tu leží?
Snad já, nebo jsme duchové věční?

Slova z úst volně se linou.
Kdo uslyší mě, jak volám?
Kdo chtěl by mě a né jinou.
Nevím, jak tuhle noc zdolám.

Havrani se slétli ke hřbitovní zdi.
Oživlé postavy, jako stíny se plouží.
Jsou jako upíři, na všechny zlý.
Jen přisát se mi na tepnu zkouší.

Chladné ruce, bledý obličej bez dechu.
Není co nabídla bych jim, jsem neživá.
Zakousnou se, je slyšet silného povzdechu.
Jen tělo bez duše, jen kůže bělavá.

Modré oči, co kdysi se tolik smály.
Jsou jako korálky s nádechem černé.
Ústa oněměla, můj noční králi.
Tak schovám se do temnoty věčné.