Tam

Tam na paloučku u lesa se stromy spolu objímají,
v lehkosti jim vlastní spolu větve prolínají.

Tam ptáci své písně do větru skládají,
a nad prvními květy čmeláci hbitě poletují.

Tam v těch místech prokletá duše snaží se najít svůj klid,
ta ukrytá ve stínech, co odmítá tak žít.

Marně čeká na vysvobození,
nenachází spasení,
čekání, čekání, čekání.

Na blankytném nebi oblak není,
svět se dál životem honosí.

A já tam dál dlaždím cestu svou,
nesmyslné dlouhou, nevěřícně bolavou.

Já nevidím na jinou.