Hvězdná odrhovačka

Až z nebes sesypou se
bledá soumračná přání
a hvězdy v nadhlavníku zazáří a zmoudří,
až budou planout pouze
tmy a města klání,
pak se může moje mysl zase jednou udřít...

Až šedý oblak prachu
vodoznak prozáří
a lásky v panoptiku stanou se kometami,
až zbavím se svého strachu,
že jsou oči tmáři
a ruce klopotí se na trávě samy...

Pak ohmataný papír
ve své ruce spálím
a na chvíli pouhou bude podobat se hvězdě,
pak vezmu rukou rapír
a do stanu pálím,
co mi kryje hvězdnou celtou dalších světů dvě stě...

Pak sednu na pahorku,
vítr v spánku buší
a tráva zahraje mi píseň boha Pana,
zakopnu o pohorku,
co na měsíci suším,
a budu zase jak ta tráva ušlapaná...