Modrý přítel

...
Skrývala úsměv pod křídly motýla,
létala mezi stíny vzpomínek,
najednou však procitla..
Motýl náhle v zkamenělého
se proměnil
Ohňostrojem emocí kolemjdoucí
odměnil
V odlesku slunečních paprsků
zanechal modrou skvrnu
Z poházených písmen naděje
že úsměv nic nestojí
a Srdíčku prospěje
každému
V plápolajícím svitu
svíček na pohřbu
...Svého já
Přikrývám úsměv
perutěmi z lístků
čajových.
A doufám...
že procitnu dřív,
než bude můj okřídlený
přítel smutku
Živ..
...

Však nestalo se,
neopustil mne
a zůstal věrný.

tak aspoň někdo..........

Děkuji, motýli Literáku!

Už není můj den tak černý...