Ze zahrady
kdysi plné zázraků
zbyl jenom seschlý
rybízový keř
na konci řady...
Lehounce
našlapují myši
a kradou střepy
z květináčů
na psím hrobě...
Zahrada umírá
a zároveň se rodí...
Rumiště
do chodidel bodá
a kopřivy kvetou
od jara
do podzimu...
Pod mrtvou
broskvoní s jedním květem
a sedmi vlky
vykvétá koberec
přeživších fialek...
A hrouda hlíny
se rozsypala na prášek...
Za zdí
se škvírami mezi kameny
obydlenými včelami
je kočičí scéna
s měsíčky místo vstupenek...
Naše země umírá
a zaroveň se rodí,
můj anonymní dětský příteli...
Jsi tu ještě?
ty bláho slečno...velice dobře vyjádřeno..jako bych viděla usichající keř rybízu obléhaný do eneb rostoucí trávou...ze zahrady se stává džungle...chtěla bych to místo vidět..ST
24.05.2009 12:54:00 | urcite.me.neznas
někdy jsme zpustlé zahrady,
co láska jim chybí
už jen bují v nich
kouzelné býlí
14.04.2009 11:29:00 | Lady L
Smutné veršíky, pro mne hluboké a velmi myšlenové. ST! za obsah, jež ve mne mnoho zanechal.
13.04.2009 18:09:00 | NikitaNikaT.