Anotace: takové melancholické rozjímání, v podstatě jsem dospěl k tomu, že život je nyní a teď a nevíme co s námi osud udělá za pár chvil, přitom stejně musíme plánovat a myslet na budoucnost, jinak by život neměl smysl
Prohlížím staré fotky
s bolestnou dávkou melancholie
derou se mi slzy do tváří
při pohledu na ty
které už nikdy nevyfotím
Prohlížím v unavené hlavě
zaprášené obrazy
okamžiků
jež psal
můj vlastní život
život je
teď a tady
právě
v této
vteřině
co bude
s tou
příští
toť
otázka!
bude
či
nebude?
Hodně myšlenko dílko, pravdivé a bohužel i smutné...hlavně ten začátek....ST
26.04.2009 01:14:00 | Caracol
Obsah velmi chápu, věřím, že nejsi sám, mnoho z nás prožívá stejným, tesklivý pocit...
25.04.2009 10:35:00 | NikitaNikaT.