Naposledy

Je ráno, ze sna vytržení,
marně hledám slova,
inspirace pro mě není,
jen dokola se točí, hlava.

V další svítání jsem nechtěně procitl,
tvou postavu jsem ve snech zahlédl.

Na prázdné cestě,
úplně sama,
v šedivym městě,
šla jsi tam a...

V očích tvých se smutek odrážel,
a smíření se jimi lesklo,
a já v tu chvíli zase chtěl,
aby mi srdce třesklo.

Nebo abych směl zas tvým být,
kéž víš, že snil jsem, pro tebe žít.

Každý sen však jednou končí,
lidé přichází i se loučí,
a před smrtí je prý každý sám,
do jejích sítí se zamotám.

Naposledy