Smuteční stav

Počasí krásné venku se značí,
však přece jen někdo se mračí.

Co si to proboha jenom namlouvám,
že přijdeš a řekneš : Já se omlouvám ?

Srdce mi drásáš jako každý den,
chci se vzbudit, zjistit že to byl jen sen.

Myšlenka na smrt se mi honí hlavou,
rybky si někde v potoce plavou.

Proč jsem jen nemohla svůj den mít?
Proč jsem s tebou musela chtít být?

Jen další zklamání mi to zas přineslo,
a moje naděje hodně daleko to odneslo.

Už nemám sílu na další snažení,
když se dočkám jen tvého maření.

Už ani nevím jestli mně máš rád,
i když jsem se tě ptal tolikrát.

Nechci zase čekat, a počítat hodiny,
kdy se zjevíš ty, ty můj jediný...

Ten, kterého miluji celým srdcem svým,
však jestli ty mne... se asi nikdy nedozvím...