Prázdno

Hladím samotový listí,
snažím se najít cestu svou,
tam v korunách stromů,
tisíc střípků letí mi hlavou.

Zamotán v závojích vlastního chladu,
čím dál tím větší prázdnoty,
upadám, jen otázky další kladu,
vzpomínky, já a ty.

Květy nevoní,
hudba nezní,
hvězdy nesvítí,
a srdce není.

Ne svět se nezměnil,
to jenom já,
sny jsem zatratil,
naděje má..

Prázdnota nesmírná,
je nejhorší tmel,
s ní je vše marný,
jen další žel.

Cítíš to prázdno?
Jde něco cítit?
Když upadneš na dno,
proč se vzchopit?

Když všechno je prázdný.