Černá noc,
Tma, děsivá temnota,
Plná bludů a lidských představ …
vidím jen most,
ozářen, uprostřed města,
osvícen křídly anděla.
Sedí tam,
Tam, tak sám,
Z nebe na zem, sem, poslán,
noci do rukou vydán,
temnotou sžírán,
tak sám …
Slzy, z tváří kanoucí,
Kolena, bílá, třesoucí,
Šat, trhance mající,
Vlásky, bílé, vlající …
To vše pohasíná,
Vše .. ta andělí víla.
Tak se rozplynula naděje,
Roztály její krůpěje,
A zbyla pouze tma …
Ta vše znovu pohltila,
A zem zářné růže pozbyla...
Naděje, ta se opět vytratila.
Naděje, ať se nevytrácí a andělé, Ti ať se neztrácí ... andělské objetí, co pohladí, ochrání ... spousty lidiček od zlého zachrání ...
08.10.2009 15:46:00 | toužím.jít.dál
Skvělá...obraz anděla kreslený na bílém papíře krví..Jako bych ho viděla...Senzačně napsané
ST
24.05.2009 18:07:00 | Dev_LATea_princess
ty bláho...až mě přitom zamrazilo...dokonale jsi to vystihla..jako bych viděla jak se pomalu ztrácí jeho odraz ...
03.05.2009 21:04:00 | urcite.me.neznas