Zimní..

***
Rozplakal mě právě napadnutý sníh,
proč není slyšet Tvůj zvonivý smích?
Proč není to a proč zas ono,
proč nic a přitom mnoho?
Vánek ve vlasech a vločka na řasách,
není to tak dávno co sedávali jsme na lavkách.
Přec uběhla spousta dní a nocí,
proč člověk stále běžící čas prosí,
aby se zastavil a začal couvat,
nezbývá než lehkomyslně doufat,
že alespoň ve snu budeš se mi zdát,
to je to, co mohu si přát..
*
Tak trochu melancholicky listuji ve vzpomínkách,
a představuji si, že jsi tu Ty, zas živ a zdráv....

***
Ondřej Dura
* 17.dubna 1987
+ 12.března 2006
***