Návštěvnost
Pořád mě drží
Pořád mě drží
už nemusím já cítit.
Přesto tápu v bolesti
a nemám se čeho chytit.
Přesto mě bolí u srdce,
přesto duše má zmírá.
Jsem jako trpké ovoce,
které pomalu vyhnívá.
Nevím co se děje,
nechápu už nic.
Smrt ta se mi směje
a chce mě pořád víc.
Bráním se proti ní,
už necelý snad rok.
Myslela jsem že se jí zprotivím,
ale drží semnou krok.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskNapsala jsi to krásně, tohle také zažívám. Zasloužené ST, jako u většiny tvých básní
26.05.2009 07:37:00 | Isquieasuus
Tak na tohle, Sýkorko koňadrová, již moje Seřvávačka nestačí, zkusilas jí pozpátku? Až to budeš zkoušet, nachvilku zapomeneš, a třeba se usměješ
12.05.2009 22:08:00 | Kars
povedené...ST
12.05.2009 20:12:00 | Matsuyama Tatsuko-chan
Utíkej od smrti mílovými kroky,
čekají tě přece ještě krásné roky...
12.05.2009 12:59:00 | nejsembásník
nedej se,holka...jsi bezva..:)
11.05.2009 15:24:00 | Agniezka
krásná, vážně krásná, jen se Tě chci zeptat, snad se neurazíš.
Píšeš, že smrt Tě chce pořád víc. Ale někdy to skoro vypadá, jako když ty chceš smrt a stále jí nadbíháš.
11.05.2009 14:56:00 | Zelená okurka
krásně napsané...jako ostatně všechny tvá dílka
11.05.2009 14:55:00 | strašidýlko-střapatý