Samota

Přátelé mizí v propadlišti dějin,
ačkoli mladí,stárnou tempem vlčím,
přestali být lidmi a stali se stroji,už nemyslí,
poslouchám slova tuctovosti,chce se mi zvracet,
tak rychle čas utíká,vše okolo se mění,
do symetrických kvádrů zapadá,
jsem sám

Snažím se vyvolat vzpomínky krásy,
vzpomínky na tebe,když jsi byl se mnou,
tolik mrtvého času,zapomenout nemožné,
v kalužích se plazím,slabost nepřiznám,
jdu dál,jen dál beztvarou hmotou,
krátké záchvěvy fantazie,etapy života určují,
zbytečně,nudně,bez tebe.......

Život je krásný v mladosti,
stáří má ceny pražádné,
přítel přes hranice věků,na pozdrav mává,
mám jít k němu blíž?
pojd,rty smyslné ve své plnosti,
pojd,on na vědomost mi dává