Obrázek mého já

Anotace: Na promáčený list papíru, kreslím černou tuží, obrázek šitý mi na míru - Cítím ho na vlastní kůži.

Trnitá cesta,
vine se tmou.
Po ní jde dívka
s lucernou svou.

V níž voskové svíčky plamen hoří,
však dochází již vosk.
Trny se jí do pat boří
a ona myslí že je cvok.

Jde hustou tmou,
svíčka však dohořívá.
S těžkou koulí na nohou,
cestu zpět zapomíná.

V ruce veselá maska ji tíží,
musí ji však nést.
Oči se jí únavou klíží
a nohy chtějí se plést.

Slzy stékají po tváři,
v srdci smrti šíp.
Maskou se před každým přetváří -
však nebude už líp.

I na krku má závaží,
strašně jí tam bolí.
Ale ono se zmizet nesnaží,
spíš snaží se ji zlomit.

Ubrečená jde tmou dál,
cestou plnou nástrah.
Smutek všechno světlo vzal
a ona má z tmy strach.