Stín času zakryl tvojí tvář,
teď studí jako první sníh,
pokládám svíci na oltář,
to místo, světla očí tvých.
Dvě modrá světla ohýnků
životu radost seslaná,
pro nejkrásnější vzpomínku,
dobrými bohy utkaná.
Až potkáš roje létavic
na pouti přes nebeskou pláň,
pošli mi jejich světlo vstříc,
ať zbytečně Tě nehledám.
Modlidbou smutek konejším
v tom čase dvakrát nejdelším,
proměň se v světlo létavic
a prosviť to nekonečné nic.
Tenounká nitka vzpomínek
časem se zlehka vytrácí,
a tak jen v čase létavic,
své oči vzhůru obracím.
Moc dojemné veršíky... hlavou mi prolétly mnohé nešťastné události... bolí to a moc... ač to všecko nejsou lidé blízcí, ale aj zcela cizí.
31.05.2009 10:45:00 | NikitaNikaT.