Království smutku a smrti

Svou dlaní pohlaď mou bledou tvář,
řekni "Už je čas"
Nademnou si vezmi stráž
a setři slzu z řas.

Setři ji teď - naposledy
a rozevři své náručí.
Já už nechci dávat na vševědy,
chci to co srdce poroučí.

Už nechci dále bojovat
a nechci taky utíkat.
Již nemůžu ti vzdorovat
a stebou dál se potýkat.

Už nejde to a ty to víš.
Nemůžu už dál.
Smrt zavřela za mnou mříž
a smutku - tys můj král.

Nechtěně jsem se ocitla
v království smutku a smrti.
Přeji si abych se nadechla,
ale oni mě tak silně škrtí.