Ptáčka smutek zavřel v kleci,
nedal pití, jídla.
Když se ptáček zmítal v křeči,
ustřihl mu křídla.
Ptáčka to moc bolelo,
ale musel něžně zpívat.
Všechno se mu zatmělo,
musel dál se dívat.
Smutek ptáčka chlácholil,
trhal dále peří.
V zimě ven ho vyhodil
a začlo na něj sněžit.
Promrzlí a bez pírek, se spoustou malých odřenin.
Ptáčku, ptáčku maličký, čím si se jen provinil...
Lehce mě mrazí z tvých hezkých,ale bolestných básniček..křídla ti můžou zaštříhnout,můžou tě zavřít do klece,ale svobodu z tvého srdíčka ti nikdo nevezme..Sýkorko, vylétni z té klece a ukaž všem, jak vysoko a daleko dokážeš letět...
05.06.2009 09:51:00 | lovelienka
Nevím, proč to v životě chodí tak, že nevinní lidé musí platit daň smutku a neštěstí.
27.05.2009 14:56:00 | Zelená okurka