Anotace: ...i tak to někdy bývá...
Z kamene vytesals´
mohylu slibů
Svázal ji řetězem
do kozelce bolů
Každého svítání...
Hýčkaná minulost
A mrtvá pravda k tomu
Zrozená přítomnost...
Jinovatka krášlí
její obrácené tváře
A prázdno tuším
v jejím pohledu
Slavičí trylek ten
neozve se z vášně
Jen prázdné ticho
v srdečním tlukotu
Z hrdla se dere
Zoufalství umírání
Uzlíky z dlaní
A černá tma
Vitriol pachuť
...rozpíná...
21.09.2009 17:02:00 hašlerka
jak pocit rozleptaný
v srdeční krajině
nechybějící dlani
která jak vášeň
bez pohlazení
pomine
Nádherné..ST
11.06.2009 10:53:00 kavec
...Moc hezká básenka i když vitriol já moc nemusím a hned jsem si vzpomenul na proleželý čas v nemocnici , kdy mně dávali dohromady , když mi praskly vředy na dvanáctníku ...Ale dávám osobně přednost té prvé půlce básně , ta druhá mi připadá taková ponurá až úzkostlivá ...Jirka
08.06.2009 15:05:00 NikitaNikaT.
Ach ano, hodně smutná, tak moc pocitové... ty můj labutí poklade... chjojky.
07.06.2009 12:11:00 Zasr. romantik
Smutno, je ti asi velmi smutno. Proč? To se asi nedozvíme, co na duši Tě tak tíží.
06.06.2009 22:35:00 Paulín
Nezvyklé téma básně této
snad nebudeš mít mrazivé toto léto.
To slunce hřát tvou kůži bude
a láska sliby splní ti
jen věř, to přeji Ti.
Bude líp.
06.06.2009 18:23:00 stravla
A proto říkám.Než být špatně zamilován,má člověk dělat raději něco pořádného.