Pochyby

Co si sakra furt myslí?
Není nic.

I spadané listí,
Je víc.

A mohlo by se jí smát,
Že to, co má, neumí dát.

(Ty hrůzy okusující mou duši hlavně v podvečeru,
vylézají na povrch a ve spárech svých mě stále mají a nepouštějí.
Chci se jich zbavit v naději, že se již nevrátí. Svině jedny …)