Hodina půlnoční
sesunula se k zemi
sbírám rozhozené minuty
tápu ve tmě
mám tak málo času
olílznout známku a poslat se
na druhý konec světa
v obálce bez zpáteční adresy
Osekávám větve
rodinného stromu
jejich poslední klidný spánek
mě zneklidňuje k třesu
nikdy mi neodpustí
utopení v následujícím ránu
kdybych tak mohl
spolknout slunce
Hodně smutná a hloubavá básenka. Čas vše vyřeší, ale půjde to mnohem hůře, pokud začneš na sebe kašlat... pže pořád se nande kdosi, komu na Tobě moc záleží... aj když si to zrovna nemyslíš.
10.06.2009 16:17:00 | NikitaNikaT.