Tajíme dech
před oponou
nám na doslech
lásky tonou
v lítosti hrají si
postavy kající
v přítmí hlediště
jak krevní řečiště
šepot se line
monolog splyne
v nicotném bdění
mimo pění
zpívajících
dýchajících
radujících
milujících
posledních herců
tajných šílenců
Zas až tak moc mimo mi to nepřipadá, poslechni si politický projev libovolného politika a začneš si o sobě myslet, žes genius.
12.06.2009 13:06:00 | Zasr. romantik