Zlobím se na slunce

Dveře si odemklo mezi mraky
a nebem kráčelo vzhůru
v bezpečí horizontu
na známou tůru
přes neochotu
vyhřálo svět
s lidskými vraky

Utíká
a uhýbá mi
před pohledy
prosebnými
naposledy
zasvítí
a spadne k zemi

A ráno zas
do oken se vtírá
zbytek noci krade
-sbírá-
jak utíká čas

Jen natáhnu ruce
do výšky k němu
ono uhne
a schová se v soumraku
do očí bije
jak sklání se ke spánku

Zlobím se na slunce
křičím a utíkám
lesem
kde zmizelo
ve větvích svitlo
nebe se zatmělo
zlobím se na slunce
že utíká mi pryč