Nemám co říct

Slova házená do větru,
jiná v kůži zarytá,
přechovávám v sobě kru,
v ní bolest je ukrytá.

Už o sobě nedokážu slovy psát,
neumím ani ústy svoje srdce dát,
když vím, že není, kdo by o to stál,
ani slzu z citu uronit, co bych dal..

Za chvíli, kdy bych mohl cítit,
že jednu noc pro mě hvězdy chtějí svítit,
že mám tu pro co žít,
že zase dokážu snít.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Oči otevírám,
slzu stéct nechám,
že naději nemám,
tak sám sebe dál proklínám.