A slza šťastně skáče si po rtech
vypuštěna na svobodu
neslyší od svého tvůrce ani vzdech
Rychle jako při závodu
míjí vrásky od neúsměvu
A v třpytu smutných rudých rtů
v zaskočení vyhýbá se dnu
v mezeře slaných bochánků
Již její radost brzy končí
nožka se jí v sladkém smočí
a slza pláče v kapce medu
což dává rty zas do úsměvu