Všechno je špatně

Bolí mě vstávat,
a srdce se vzpouzí,
že není komu lásku dávat,
jen po tom teď touží.

V chaosu pocitů,
vzpomínky tečou,
absence citu,
údy se klepou.

Už brzo ráno proklít celý svět,
litovat a sebe sama nenávidět,
držet v sobě stohy vět, zkomírat tiše,
bořit tesáky do vlastní duše.

A krvácet nejhezčí chvíle,
a v nicotě se pak topit,
ničit sen o princezně a víle,
za cihly bolesti se zazdít.

Vzal bych nůž a dílo dokonal,
už dlouho jsem se světem loučil,
nevyšlo nic v co jsem doufal,
tak s doufáním jsem skončil.

Už není naděje.