Večer

S vážnou tváří řekl klidně podvečerní chlad:
-Vzpomínka jsem a ve vzpomínkách žiji,
výčitka, která nepromíjí,
s obrázky teď budeme si hrát.-

Obrázky, které na zdi visí,
darovaná růže opuštěná, zvadlá,
fotka dvou úsměvů a zoubky krysí,
nedopsaná báseň, co pod stůl spadla.

Je večer cynik a paradoxu král,
bez plánů příštích se objeví tíha,
navždy je ztracen, kdo navždy miloval,
pod lampou mlčí zavřená kniha.

Za všední tváří vytesanou v žule,
omračuje klesající sráz
a bolest jako hodináře zvůle
na vteřinu dlouhou zastavuje čas

A stesk se klene do sakrální výšky
a za obzorem smutně hřmí,
to dopadají slzy ochočené lišky,
co ocitla se za dveřmi